K moři na kole - když je cesta cíl...

Čas od času nás osloví nadšenci neobvyklých (nejen) sportovních výkonů, před kterými nelze než smeknout. Abychom se jich mohli zúčastnit alespoň symbolicky, vysíláme na dobrodružství často naše tubusy nebo Mixitky. Zanedlouho se rozepíšeme o Tomášovi, který se chystá splnit svůj sen – objet na koloběžce celou ČR podél všech hranic. Dnes ale představíme projekt "K moři na kole"party kamarádů z gymplu, která před třemi lety oslavila složení maturity společnou cyklistickou výpravou do Chorvatska a od té doby se věnuje dálkové cyklistice. Kluci už na kolech dobyli kromě Jadranu i Kodaň, Gibraltar nebo Lisabon a letos se v sedle vydají až za polární kruh na Nordkapp, nejsevernější bod pevnivnské Evropy.


Příběh týmu Na kole k moři, který nám převyprávěl Václav Michovský, stojí za přečtení ;)

Jak to všechno začalo...

V roce 2012 jsme byli v posledním ročníku gymnázia v Kralupech nad Vltavou a přemýšleli jsme, jak oslavíme složení maturitní zkoušky a jak završíme osm společně prožitých let, po kterých se rozutečeme na různé vysoké školy. Vymysleli jsme, že spolu odjedeme k moři do Chorvatska. Na kolech. Tenkrát v kralupské hospodě, kde tenhle nápad vzniknul, bylo nejpravděpodobnější, že si na něj druhý den nikdo ani nevzpomene. Ve skutečnosti se ale zrodil příběh, který nemá konec ani po třech letech - v době, kdy už se připravujeme na další státní zkoušky.

Maturitu zvládli všichni, a tak jsme se mohli vydat na očekávanou cestu. Vyjelo nás pět a ke břehům Jadranu se po 1032 km a deseti dnech v sedle dostali čtyři z nás. Odjížděli jsme bez jakýchkoli zkušeností s dálkovou cyklistikou, s mizerným vybavením a s nulovými ambicemi naši cestu jakkoli medializovat, zato s obrovskou chutí sami sobě dokázat, že to zvládneme.

V brašnách jsme vezli guláš od maminky a konzervu párků, při dešti jsme přes zavazadla natahovali rozstřižený pytel na odpadky, vyměnit prasklý drát ve výpletu nám trvalo tři hodiny a z deseti nocí jsme tři strávili v kempu nebo hotelu. Přes všechny nedostatky, které jsme tehdy neuměli vyřešit nebo si je ani neuvědomovali, nás dálková cyklistika nadchla. Zjistili jsme, že kolo je úžasné v tom, že je dostatečně rychlé na to, aby na něm člověk projel kus Evropy, ale zároveň dostatečně pomalé na to, aby stihl pořádně poznat zemi, kterou projíždí. Posbírané zážitky ze setkání s vstřícnými Rakušany a Chorvaty, kteří nás zvali k sobě domů najíst se, přespat nebo si jen tak popovídat, umocněné nezapomenutelným pocitem, když se před námi na hřebenu hor poprvé otevřelo moře, způsobily, že jsme začali uvažovat o tom, kam se vydáme napřesrok.

Tohle nás přesvědčilo,
 abychom jeli napřesrok zas ;).

Dánsko, Portugalsko - z ojedinělé akce se stává tradice

Vyhrálo Dánsko. V lehce zredukovaném počtu, ale se stejným odhodláním, jsme se v roce 2013 vydali na sever - do dánské Kodaně. Třináct set kilometrů a třináct dnů dlouhou cestu jsme absolvovali jen ve dvou, navíc ve smutné polabské krajině zpustošené sotva skončenou povodní a v počasí, které léto připomínalo jen hodně vzdáleně. Náš souboj s větrem a deštěm jsme přenášeli na Facebook, kde se už v průběhu první výpravy zrodila slušná fanouškovská základna. Ta teď dál rostla a s ní i naše chuť dobývat na kole další světové strany.

Počasí nám tolik nepřálo,
 ale nadšení vydrželo..

S koncem roku 2013 jsme začali řešit plány na další léto. Přivítali jsme v týmu jednoho navrátilce z původní chorvatské sestavy i jednoho nováčka a postavili sami sebe před zdaleka největší výzvu. Hodlali jsme v sedle pokořit Gibraltar a nejzápadnější hlavní město kontinentální Evropy - Lisabon. Guláše už jsme nevezli, zato jsme vyjeli s dvěma akčními kamerami a zrcadlovkou, drát jsme uměli vyměnit během půlhodiny, vedle Facebooku fungoval na našem webu www.kmorinakole.cz GPS tracking, který v pětiminutových intervalech přenášel naši aktuální polohu na mapu a fanoušci, kterých stále přibývalo, nás začali prostřednictvím otevřeného účtu podporovat nejen slovně, ale i finančně. Překvapivě skvěle šla na odbyt kniha o první cestě s názvem Jelo nás pět, která vyšla počátkem roku.

Tentokrát to šlo i bez guláše :)

Naše počínání zkrátka vypadalo mnohem profesionálněji než v začátcích, ale princip našich cest zůstal pořád stejný - letní dobrodružství založené na kamarádství a šlapání. A znovu jsme s ním slavili úspěch. Po 45 dnech jsme s více než čtyřmi a půl tisíci kilometry v nohách dorazili do Lisabonu. Když jsme se po pár dnech letecky vraceli do Prahy, vítali nás na Ruzyni naši kamarádi jako vítěze hokejového mistrovství světa.

Na vrchol Evropy

Od té doby jsme se o naše zážitky podělili se zájemci na několika besedách, vydali jsme kalendář sestavený z fotek pořízených na naší poslední cestě, vytvořili jsme prototyp deskové hry inspirovaný našimi výpravami a publikovali jsme několik článků a rozhovorů v různých tištěných i internetových médiích. Ale hlavně - vytyčili jsme si další cíl. Vydáme se znovu na sever, tentokrát ale až za polární kruh - na Nordkapp, nejsevernější cíp pevninské Evropy.

Nordkapp 2015.. tentokrát s

Mixit pojede na naši čtvrtou výpravu skrze své výrobky s námi a my jsme mu obrovsky vděční, že našemu projektu věří a rozhodl se jej podpořit. Díky tomu se náš příběh dostal i k vám a pokud vás zaujal, budete mít šanci jej od června sledovat. Už teď se těšíme, až si v létě všichni společně dokážeme, že dokážeme!

...Mixitem :).

A kluci si rovnou na cestu namíchali i svůj mix.

Zpět na všechny články

2 Komentáře k článku K moři na kole - když je cesta cíl...

Monika

Monika

16. 05. 2015 v 09:48:05

Paráda ! Co k tomu více dodat? Přeji šťastnou cestu a dobrý vítr v zádech :-). Jste fakt borci !

Odpovědět
Alena

Alena

05. 06. 2015 v 15:42:32

Myslela jsem že jde o váš původní nápad a pak jsem narazila na tohle : http://uk.mymuesli.com/story

Odpovědět

Komentář

Další články

0 Košík Nahoru