Omlouváme se, kvůli vytíženosti dopravců již nemůžeme garantovat dodání do Vánoc, uděláme ale maximum. Doporučujeme objednávat z kategorie "Hotové Mixit" nebo z vánoční kolekce, zvolit  doručení PPL a platbu provést kartou. Nebo zvolit rychlý dárek v podobě poukazu. 

Hospodářské noviny: S naším müsli jsme vyrazili za oceán

Zdroj: Hospodářské noviny 11.5.

Mixit hn 11 5 o Mixit hn 11 5 1 Mixit hn 11 5 2 Mixit hn 11 5 3 Mixit hn 11 5 4 Mixit hn 11 5 5

S naším müsli jsme vyrazili za oceán

Míchání cereálií na internetu Čechy zaujalo a firma Mixit expanduje. Letos zprovoznila svůj kanadský web a v létě se chystá do Maďarska. 

Před pěti lety začali bývalí spolužáci Martin Wallner a Tomáš Huber nabízet Čechům, aby si na internetu namíchali svou dodávku müsli. Nápadu inspirovanému německým webem ale zpočátku někteří prorokovali neúspěch. Nákup potravin na internetu byl totiž tehdy stále raritou. Postupně se však v objednávkách firmy Mixit začala objevovat kromě přátel i cizí jména. Zlom nastal před Vánocemi 2010, kdy podnikatele zavalily stovky objednávek. 
Od té doby tržby firmy stoupají každoročně o desítky procent. Tubusy s cereáliemi si mohou kromě Čechů dopřát také Slováci a Poláci a před pár týdny Mixit rozjel svoji kanadskou pobočku. Letošní jaro znamená pro firmu ještě další zásadní milník: dosud míchání müsli obstarávali zaměstnanci ručně. Pořízením míchací linky se ale ruční výroba změnila v částečně automatizovanou. Nové zařízení dokáže denně připravit až deset tisíc tubusů z devadesáti různých surovin. „Zatímco připravit ručně jeden tubus trvalo pár minut, na lince je nasypaný za pár sekund. Nyní expedujeme kolem tří tisíc výrobků, do roka chceme jejich objem zdvojnásobit,“ říká Martin Wallner v kanceláři firmy v pražské Michli. Aby dodal svým slovům váhu, prozrazuje, že v létě se Mixit pustí do expanze na maďarský trh. „Maďaři mají podobné chutě jako Češi – nepreferují přeslazené cereálie. Produkty zdravé výživy se tam ale prodávají za vyšší ceny než v Česku, takže cítíme šanci,“ vysvětluje Wallner. 

* HN: Před lety mohlo působit míchání müsli na internetu jako hodně netradiční nápad. Jak tehdy reagovali dodavatelé, od nichž jste chtěli cereálie odebírat? 

Martin Wallner: Smáli se nám. Řada z nich žila ještě v atmosféře byznysu 90. let, důležitý byl pro ně pouze objem a všechno lifrovali do supermarketů. My jsme chtěli prodávat přes internet, ale oni stále používali faxy a jehličkové tiskárny. Často vůbec nechápali, jak to myslíme. Ti, kteří nám zpočátku vyšli vstříc, jsou však našimi partnery dodnes. 

* HN: Mixit se inspiroval německým webem. V čem jste se přizpůsobovali českým podmínkám? 

Tomáš Huber: Německý web mymuesli.com nám přišel hrozně sterilní. Chtěli jsme být vtipní a lidoví. Nehrát si na moderní design, ale spíše jít retrocestou. Věděli jsme také, že se nebudeme specializovat třeba na sportovce. Náš web měl být pro všechny. 

* HN: Internetový obchod jste spustili v květnu roku 2010. Jak jste přesvědčovali zákazníky, aby si objednali? 

Martin Wallner: Od začátku jsme vsadili na Facebook a šeptandu mezi přáteli. Prodeje se ale rozjížděly hrozně pomalu. Jeden den třeba čtyři objednávky a druhý den žádná. Zpočátku jsme však také udělali několik chyb. Chtěli jsme hodně peněz za dopravu, takže jsme první měsíce prodávali jen ze dveří. Pak jsme si uvědomili, že jdeme špatnou cestou, a nastavili jsme za dopravu velmi konkurenční cenu 49 korun. Od té doby jsme byli na poště každý den. Začínali jsme také s tím, že jsme zákazníkům umožňovali, aby objednané zboží zaplatili až při vyzvednutí. Lidé ale občas už nepřišli a my jsme měli zboží namíchané. Když se nám začaly nevyzvednuté objednávky hromadit a nám nezbývaly peníze na nákup surovin, zavedli jsme platbu předem. 

* HN: Jak jste v průběhu podnikání webové stránky upravovali, aby co nejlépe fungovaly? Co se nejvíce osvědčilo? 

Tomáš Huber: Chtěli jsme mít web co nejjednodušší a intuitivní. Samotné nás vždy otravuje, když se před nákupem musíme registrovat. Proto na našem webu registraci nemáme. Vidíme, že jde o globální trend, spousta internetových obchodů od toho ustupuje. S první verzí webových stránek jsme měli hodně starostí. Jakmile začal stoupat počet produktů, přestávaly věci fungovat. Zákazníci si chtěli přidat nějakou ingredienci a nešlo jim to. Testování všech možných variant bylo velmi náročné, protože jedna položka ovlivňovala řadu dalších. Programátor přes noc něco opravil, ale ráno to třeba nefungovalo a my jsme ho budili po dvou hodinách spánku, aby to ještě vyladil. Při vylepšování webu nám hodně pomohli sami zákazníci. U objednávek jsme brzy po spuštění zavedli kolonku na poznámky, kde mohli klienti psát své postřehy. Pomohl nám také Facebook. Lidé nám třeba psali, zda si mohou namíchat i tyčinky. Pochopili jsme, že tuto možnost máme na stránkách málo zvýrazněnou. Programátor oponoval, že je to přece vidět, ale my chceme, aby si té možnosti všiml každý. 

* HN: Časem se vám podařilo získat doménu www.mix.it. Jak probíhalo vyjednávání o koupi? 

Martin Wallner: Původně jsme chtěli doménu s koncovkou. com, tu ale vlastní nějaký nadnárodní řetězec. Oslovili jsme proto majitele italské domény z Říma. Jeho finanční představa však byla o dva řády jinde, než jsme si mohli dovolit. Po roce jsme mu napsali znovu, on pochopil, že máme opravdový zájem, a dohodli jsme se i na smysluplné částce. Nakonec jsme zaplatili vyšší stovky tisíc korun. Museli jsme ale vyřešit problém s převodem peněz. Majitel se odmítal domluvit a chtěl peníze předem, teprve poté hodlal něco dělat. Nakonec jsem musel letět do Říma. Ukázalo se, že jde o pětaosmdesátiletého pána, který vyrábí aplikace pro mobilní telefony a kopíruje cédéčka. S Tomášem jsme se spojili přes Skype, pán dal převést doménu a já poslal přes internetové bankovnictví peníze. Za pět minut mu volali z banky, že má peníze na účtu. 

* HN: Na Facebooku máte nyní 84 tisíc fanoušků. Nákup je možný přímo z facebookového profilu. Kde je klíč k tomu, aby návštěvník webu opravdu nakoupil? 

Martin Wallner: Nesnažíme se dostat lidi na náš web za každou cenu. Nepotřebujeme ty, kteří brouzdají po internetu a hledají, kolik stojí fén na vlasy. Snažíme se oslovovat veřejnost konkrétními kampaněmi, aby návštěvníci webu přišli s tím, že si opravdu chtějí u nás něco koupit. Naší strategií je přesvědčit zákazníka, aby přišel opakovaně. Od začátku jsme věděli, že nemůžeme dopustit, aby klient odešel z nějakého důvodu naštvaný. Vycházíme mu vstříc, i když se přihodí něco, co nemůžeme ovlivnit. Nerudný pošťák například hodí tubus na zem a poškodí ho. Neřekneme klientovi, ať si to vyřídí s Českou poštou. Vezmeme odpovědnost na sebe – my něco vyrobíme a je naší odpovědností, aby se to dostalo v pořádku k zákazníkovi na stůl. Co se stane mezi továrnou a jeho miskou s müsli, je spíš náš problém než jeho. Nejdříve jsme lidem v takových případech posílali jejich objednávku zdarma, nyní dostávají slevu na další nákup. Někdy je také třeba udělat něco neočekávaného. Jednou si zákazník objednal krabici s cereáliemi jako dárek pro partnerku. Objednávku poslal ve středu a v pátek chtěl dodání. Platba se ale zpozdila a nebylo možné mu zásilku doručit včas. Považovali jsme za nutné udělat maximum, takže jsme do Hradce Králové poslali našeho řidiče v obleku, aby výrobek doručil. Byla to velmi prodělečná akce. Jde ale o něco, s čím se zákazník obvykle pochlubí a podělí se o svůj zážitek. Když má dostatečný okruh přátel, získáte zajímavou marketingovou podporu. Těžko se vypočítává, zda cena řidiče vyrovnala tento reklamní dopad. Ale šli jsme do toho. 

* HN: V marketingu vám pomáhá i výrazný design tubusů, v nichž cereálie prodáváte. Jak ladíte jejich vzhled? 

Tomáš Huber: Design tubusů a našeho webu má na starost náš grafik Lukáš, se kterým spolupracujeme několik let. Osobně jsme ho ale nikdy neviděli, žije v pohraničí a učí výtvarnou výchovu na základní škole. Snad každý měsíc nás někdo osloví, že by chtěl využít jeho služby, a tak úzkostlivě střežíme jeho soukromí, aby nám ho někdo nepřetáhl. Při tvorbě motivů mu necháváme volnou ruku a vyplácí se to. Jen jednou jsme trochu váhali, když se na návrhu zimního tubusu objevil zamilovaný pár, který si právě předává dárky. Slečna byla v minisukni a výjev vypadal, jako by se právě chystali „jít na věc“. Nakonec jsme ale návrhu dali zelenou. Zákazníkům se nejvíc líbil motiv cibuláku, oblíbeným tubusem je i takzvaná Bábuška, kterou zákazníci přejmenovali na Stařenu, protože může také připomínat zapálenou cigaretu. 

* HN: Součástí vašich produktů je i ovoce sušené mrazem. Před pár lety bylo v Česku raritou a téměř nikdo ho neznal. Jak jste překonali nedůvěru zákazníků? 

Tomáš Huber: Ovoce sušené mrazem, takzvaně lyofilizované, jsme zvolili, protože v maximální míře zachovává původní tvar a vůni, ale zároveň i potřebné vitamíny a minerály, které jsou jinak sušením horkou cestou zničeny. Problém byl v ceně, protože na kilogram mrazem sušených malin potřebujete sedm kilo čerstvých. Podle toho vypadá i výsledná cena, která zákazníky zpočátku šokovala. Nechápali, že si dokážeme říci o spoustu peněz za 15 gramů sušeného ovoce. Nerozuměli také tomu, že když nechali ovoce dvě hodiny ležet v misce, z křupavých malin se stala gumová huspenina, protože ovoce na sebe váže vlhkost ze vzduchu. Připravili jsme proto internetovou prezentaci, kde jsme všechny tyto věci vysvětlovali. Lyofilizované ovoce nám ale připravilo i technologické těžkosti. Při míchání se stávalo, že ovoce spolu s oříšky vytvořilo nepoživatelnou kouli. Museli jsme proces míchání rozdělit. 

* HN: Podíly v Mixitu máte rozdělené v procentním poměru 60 : 40. Jak se domlouváte na směřování firmy? 

Martin Wallner: Během diskusí vždy dojdeme k řešení. Zatím jsme se neshodli pouze na jednom – zda rozjet i „slaný“ program a prodávat třeba slané oříšky, hrách či mandle. Tomáš říká, že by mělo jít o úplně jinou doménu, já si myslím, že by stačilo na hlavní stránku umístit záložku slaného Mixitu. On ale namítá, že už tam bude příliš mnoho možností a zákazníky to bude rozptylovat. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. 

* HN: S jakými neobvyklými přáními se setkáváte? 

Tomáš Huber: Zákazníci občas napíšou, že se odstěhovali na Island či do Afriky, jsou na Mixit zvyklí a rádi by si ho objednávali i tam. Taková přání ale nemůžeme splnit, protože jen doprava by stála několik set korun. Navíc nejsme schopni garantovat, že zásilka opravdu dojde. Občas chtějí klienti koupit müsli bez tubusů, to však nemůžeme dělat z hygienických důvodů. Nemůžeme ani radit zákazníkům, kteří se nás ptají na zdravotní záležitosti týkající se potravin. 

* HN: Před pár týdny jste spustili kanadskou verzi vašeho internetového obchodu. Zákazníci z celé Kanady si mohou objednat vaše produkty, které vyrábí pobočka vaší firmy v Montrealu. S čím jste se potýkali při této expanzi? 

Martin Wallner: Kanadskou pobočku vlastní z 80 procent česko-kanadský pár Oldřich Bláha a Stephanie Jacksonová. Zbylých 20 procent patří nám. Po mnoha letech působení v Česku se oba rozhodli vrátit do Kanady a oslovili nás, zda by mohli prodávat Mixit. Protože se Kanaďané velmi zajímají o své zdraví a mají větší kupní sílu než Češi, přišlo nám to jako skvělý nápad. Bylo ale poměrně náročné oba přesvědčit, že nemohou své služby zpočátku nabízet jen v Montrealu a okolí. Aby to mělo smysl, museli hned oslovit masy a začít dodávat do celé Kanady. Jinak by se ten byznys nikdy nedostal do zajímavých čísel. Založení firmy v zemi javorového sirupu bylo ale kupodivu jednodušší než v Česku. S úřady se tam komunikuje snadněji. Navíc Kanada podporuje zdravou výživu, což se projevuje idaňovýmiúlevami. Zajímavým rozdílem je nemožnost poslat v Kanadě zboží na dobírku, vše se tam platí platební kartou. 

* HN: Už téměř rok nabízíte míchání cereálií také v Polsku. Jaké jste zatím získali zkušenosti na tamním trhu? 

Martin Wallner: Expanzi do Polska jsme plánovali velmi obezřetně. Míchání cereálií po internetu už tam před námi zkoušely tři firmy a žádná z nich nedosáhla skutečného úspěchu. V Polsku jsme založili firmu, aby nás vnímali více jako Poláky. Šli jsme touto cestou, abychom působili důvěryhodněji. Jinak by na všech dodacích listech a fakturách byla česká adresa, což by na polské zákazníky nemuselo působit dobře. Na polském trhu máme nyní desítky až stovky objednávek měsíčně a postupně jich přibývá. Jsme teprve na začátku, ale cítíme, že to funguje. Zákazníci, kteří zkoušeli konkurenci, nám tvrdí, že působíme profesionálněji. Podle mě je to tím, že jsme už spoustu věcí vychytali při budování Mixitu v Česku, zatímco místní polské firmy jsou zatím jen takové „garážovky“. 

* HN: Liší se nějak nákupní zvyky polských a českých milovníků müsli? 

Tomáš Huber: V chutích žádné rozdíly nepozorujeme. Vnímáme ale jiný přístup Poláků ke kampaním na internetu. Polští zákazníci příliš nereagují na obrázky našich produktů, zatímco Češi si na ně rádi kliknou a prohlédnou si je. Na druhou stranu jsou Poláci velmi soutěživí a sdílejí na Facebooku soutěže mezi sebou. V Česku nasdílí soutěž jeden uživatel, v Polsku jich je sto padesát. Poláci si také rádi napíšou o vzorky zdarma. Jsou zvyklí zkoušet, zda dostanou něco levněji. 

* HN: Letos chystáte expanzi do Maďarska. Jakou strategii zvolíte tam? 

Tomáš Huber: Maďarskému trhu se začneme věnovat od léta. Našli jsme kolegyni, která tamní trh jazykově pokryje. Tentokrát ale nebudeme zakládat místní pobočku a zkusíme to celé obhospodařit z tuzemska. Maďaři mají podobné chutě jako Češi, nepreferují přeslazené cereálie. Výrobky zdravé výživy se tam ale prodávají za dvojnásobné ceny proti Česku, takže cítíme šanci. 

* HN: Až dosud míchali zaměstnanci Mixitu zakázky ručně. Nyní s koupí nové linky přecházíte na částečně automatizovanou výrobu. Co to konkrétně znamená pro firmu? 

Tomáš Huber: Dosud jsme byli schopni vyrobit okolo tří tisíc tubusů denně. Asi před rokem a půl jsme začali pátrat po možnosti výrobu zautomatizovat. Výrobní linku na müsli ale nikdo neprodává, takže jsme si ji museli nechat vyrobit na klíč. Zpočátku si dodavatelé říkali o nesmyslné částky, nakonec nás celá linka stála okolo 15 milionů korun. Polovinu z této částky by měla tvořit evropská dotace. S novou linkou můžeme denně ve třech směnách vyrobit až 10 tisíc tubusů a zpracovat sedm tun surovin. Zaměstnance, kteří dosud cereálie ručně míchali, jsme přesunuli do expedice a ke vstupní kontrole surovin. 

* HN: Před časem jsem zaslechl, že plánujete otevřít i kamenný obchod. Jak jsou přípravy daleko? 

Martin Wallner: Uvažovali jsme o tom, ale zatím by se podle našeho názoru neuživil. Snažíme se nyní motivovat obchodníky, kteří naše výrobky nabízejí ve svých prodejnách, aby jim poskytli lepší a důstojnější umístění. Jde zhruba o 200 míst po celém Česku. Nyní připravujeme nové prezentační stojany a plakáty, které naši značku v obchodech více zviditelní. 

* HN: Myšlenka Mixitu vznikla původně jako součást kolektivní práce na škole, kterou jste oba studovali. Jak reagovali spolužáci, když zjistili, co se z toho podařilo vykřesat? 

Tomáš Huber: Nikdo se nám neozval, že by mu bylo líto, že po tom neskočil. Psal jsem jim před startem e-mail. Řada z nich pracuje v bankách a bylo jim to jedno. Ostatně, zatím nám nebylo příliš co závidět. Veškerý zisk končí zpět ve firmě. Jediné, co jsme si zatím ukojili, je naše láska k veteránům. Já doma opečovávám tři postarší Saaby, kolega je věrný značce s modrobílou vrtulkou (BMW – pozn. red.). 

***

Zákazníkům jsme umožňovali, aby zboží zaplatili až při vyzvednutí. Lidé ale občas už nepřišli a my jsme měli zboží namíchané. Martin Wallner (30) Tomáš Huber (32) Bývalí spolužáci studovali společně ekonomii na soukromé vysoké škole. V dubnu 2009 se rozhodli, že začnou společně podnikat. Tomáš měl zkušenosti s provozováním vlastní restaurace, Martin zkoušel předtím štěstí v reklamní branži. Rozjezd Mixitu financovali z vlastních peněz, s částí jim pomohli rodiče. Firma začínala v malém suterénním bytě v centru Prahy. Dnes sídlí v areálu bývalé tiskárny v pražské Michli. 

Založení firmy v zemi javorového sirupu bylo kupodivu jednodušší než v Česku. S úřady se tam komunikuje snadněji. Mixit Internetový start-up Mixit založili v roce 2010 bývalí spolužáci z vysoké školy Martin Wallner a Tomáš Huber. Nabídka míchání müsli na internetu české zákazníky nadchla a firma každoročně roste o desítky procent. Zatímco před pár lety prodávala stovky tubusů müsli denně, dnes jich každý den opustí podnik tisíce. Roční tržby firmy se nyní podle Martina Wallnera pohybují kolem sta milionů korun. Její zboží si mohou v současnosti objednat zákazníci na českém, slovenském, polském a kanadském trhu. Letos v létě chystá firma expanzi do Maďarska. Kromě müsli prodává Mixit také sušené ovoce, kaše, sušenky a cereální tyčinky. 

Kdo si objednal ten mixér?

Ve které fázi existence firmy jí hrozí největší riziko krachu? I když se názory odborníků liší, shodují se v tom, že velmi nebezpečná je etapa přerodu z malého na střední podnikání. Útulná garáž přestává stačit, zákazníků přibývá a narychlo sehnaný sklad se rychle plní objednávkami připravenými k expedici. A přicházejí problémy – zákaznice dostane místo růžového kuchyňského mixéru žlutý, místo balíčku kávy z oblíbené berlínské pražírny dorazí kávová zrna z druhořadé manufaktury, určené méně náročným zákazníkům. Ano, je možné hodit vinu na skladníky, ale ti za nedostačující firemní infrastrukturu nemohou. 
Aby se přerod firmy podařil bez zbytečných lapsů, přinášíme vám v hlavním tématu květnového čísla přílohy Podnikání Hospodářských novin souhrn rad, jak efektivně skladovat, když jste malí, ale i velcí. O trendech ve skladování a jeho budoucnosti pak mluví Tomáš Formánek ze společnosti Logio, která pomáhá podnikatelům zlepšovat řízení dodavatelských řetězců. 
O nutnosti efektivního skladování se přesvědčili také zakladatelé projektu Mixit, který nabízí klientům míchání müsli přes internet. Tomáš Huber a Martin Wallner začínali v přízemí vinohradského činžáku, pak se stěhovali do podzemí jedné restaurace a nyní obývají prostory bývalé tiskárny v pražské Michli. Jejich firma nedávno expandovala do Kanady a neustále zvyšuje své tržby. O své zkušenosti se podělí v redakčním rozhovoru. 
Nenechte si ujít příběh Olgy Hyklové, které se podařilo vybudovat největší tuzemskou personální agenturu v oblasti náboru. A zaměstnává i nevidomého headhuntera. Hezké čtení! 

0 Košík Nahoru