Nové dárkové boxy Mixit pro Vánoce 2019 jsou tady! 

Hospodářské noviny: Trochu se bojíme lidí, kteří často užívají slovo možná

Zdroj: Hospodářské noviny 4. 7.


Trochu se bojíme lidí, kteří často užívají slovo možná

Martin Wallner a Tomáš Huber, spoluzakladatelé firmy Mixit

Před šesti lety rozjížděli Martin Wallner a Tomáš Huber svoje podnikání doma v obývacím pokoji. Dnes jejich společnost Mixit, díky které si mohou zákazníci namíchat na internetu své vlastní müsli s oříšky, ovocem nebo čokoládou, má 25 zaměstnanců a 45 brigádníků. Tržby se ročně pohybují kolem sta milionů, denně vyrobí tisíce a ve špičce sezony až do deseti tisíc tubusů müsli směsí. Expandují i do zahraničí. „Když už někoho bereme, tak chceme nadšeného člověka, který chce s námi pracovat,“ popisují, jak vybírají nové zaměstnance.

*

HN: Kolik vás bylo na začátku podnikání?

Tomáš Huber: V podstatě jen my dva plus externí grafik a programátor. Grafik je stále externí a programátor se za námi přestěhoval z Brna a již je stálým zaměstnancem.


* HN: Kde jste s mixováním začínali?


Martin Wallner: V bytě na Vinohradech v Praze na pár metrech čtverečních. Já jsem mixoval zrní a Tomáš vybavoval objednávky. Jenže každý den tak převažovala rutinní práce a nemohli jsme posouvat dál strategicky samotný byznys. Z toho důvodu jsme začali najímat brigádníky, a díky tomu jsme mohli zasednout k počítači a napsat pár e-mailů a přemýšlet třeba nad marketingem.


* HN: Stále si vše řídíte sami, nebo už máte pod sebou další ředitele či management, který vypomáhá?


Huber: Máme tu kluka, který se stará výhradně o nábor zaměstnanců a pohovory, připravuje školení zaměstnanců o bezpečnosti práce a další.


* HN: Kdy jste si uvědomili, že už nejste schopni sami utáhnout personální politiku?


Wallner: Když už to dál nešlo. Funkci personálního ředitele využíváme zhruba rok, do té doby jsme si personální politiku zajišťovali sami. Přihlásilo se nám třeba třicet lidí na pohovor a my jsme dva dny nedělali nic jiného, než vybírali toho správného. Pak už to bylo tak neúnosné, že jsme se rozhodli tuto činnost předat dál. Huber: Ale zase při posledním výběru jsme vybrali partu jedenácti lidí a ti jsou tady s námi dosud. Měli jsme štěstí, že na běžný inzerát se nám vytvořila tak dobrá stálá parta.


* HN: Dodržujete nějaké principy při výběrovém řízení, nebo vše stavíte na intuici?


Wallner: Nejlepším testem je domluvit se co nejdříve na zkušební placené směně a my vidíme, jak se daný člověk k práci staví, jak se chová nebo jak mluví o své budoucnosti. Jakmile si sám není jistý budoucností a často používá slovo možná, tak je to špatné. Takových lidí se trochu bojíme, protože mají podobný přístup i k docházce. Dál hledají jiné práce. Když už někoho bereme, tak chceme nadšeného člověka, který chce s námi pracovat.


* HN: Udělali jste někdy v minulosti v personální práci nějakou chybu, ze které jste se poučili?


Wallner: Udělali jsme například chybu, když jsme vybrali někoho, kdo nezapadl do našeho týmu a kazil celkovou atmosféru a práci všem. Ale většinou jsme se s takovým člověkem rychle rozloučili. Rozhodně také nedoporučujeme brát někoho z rodiny a vlastní kamarády. Obvykle to končí fiaskem.


* HN: Jen za loňský rok jste vygenerovali tržby ve výši 100 milionů korun a tento rok plánujete další růst až o 30 procent. Jak se s takovým růstem vypořádáváte?


Huber: Rozhodla intuice, náhoda, štěstí a zdravý rozum. Například co se týče výroby, pomohl nám jeden nábor brigádníků. Přišla starší paní, která se věkově vymykala našemu průměru. Ale během pohovoru pochopila náplň naší práce, rozsvítily se jí oči a strašně ji to zaujalo. Původně odešla z potravinářské výroby, aby si odpočinula. Chtěla jen na občasnou brigádu, ale když přišla sem a zjistila, co děláme, naskočila do rozjetého vlaku a stala se vedoucí výroby. Díky tomu, jaká je a jak má vše pod palcem, nemusíme vůbec řešit výrobu a vše necháváme na ní.


* HN: Expandovali jste i do zahraničí. Jak vybíráte partnery, aby na ně bylo spolehnutí?


Wallner: Výrobu a expedici v Polsku a na Slovensku řešíme tady. Tamní partnery, jako jsou účetní a PR, jsme získali na základě referencí a společně jsme si povahově sedli a rozuměli si.


* HN: V Kanadě naopak máte menšinový podíl. Jak máte ošetřené obchodní vztahy a kontrolu nad pobočkou?


Huber: V Kanadě je zcela samostatná jednotka. Dodáváme jen technické vybavení a know-how. Tam bylo důležité si najít správné partnery a u nich opět zafungovala chemie. Setkávali jsme se zhruba čtvrt roku a již na první schůzce jsme zjistili, že máme společné koníčky, což prolomilo prvotní ledy.


* HN: Proč byl v Polsku start pomalejší, než jste čekali?


Wallner: Mysleli jsme si, že stejně jako u nás a na Slovensku pustíme web, Facebook a vše pojede samo. Najednou jsme ale narazili na to, že jak nás tamní lidé jako Čechy neznali, vznikla větší bariéra. Postupně jsme se k nim ale propracovali a dnes už úspěšně fungujeme.


Martin Wallner a Tomáš Huber Oba vystudovali ekonomickou fakultu barcelonské univerzity Escuela Superior de Marketing y Administración. V posledním ročníku začali usilovně pracovat na projektu Mixit, který vedou dodnes. Tomáš v té době již podnikal v reklamě, Martin paralelně studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Oběma je lehce přes 30 let a každý má od loňského roku jedno dítě. Jejich koníčkem je nejen zaměstnání, ale také stará poctivá auta.


Rozhodně nedoporučujeme brát někoho z rodiny a vlastní kamarády. Obvykle to končí fiaskem.

0 Košík Nahoru