Výhodné balíčky jsou zpět! 5 oblíbených sestav je připraveno zde. Nové mini Mixitky, seznamte se. 

Vlastní firma FRANCHISING: Vydejte se vlastní cestou

Zdroj: Vlastní firma FRANCHISING léto/2015

Mixit vlastnifranchising leto cover Mixit vlastnifranchising leto 1 Mixit vlastnifranchising leto 2 Mixit vlastnifranchising leto 3 Mixit vlastnifranchising leto 4 Mixit vlastnifranchising leto 5 Mixit vlastnifranchising leto 6

Vydejte se vlastní cestou

V profesioním životě každého z nás se občas stane, že se ocitneme na rozcestí, kdy víme, že je potřeba něco změnit. Otázka, na kterou pak hledáme odpověď, zní: „Kudy jít, abychom nesešli z cesty za svým cílem?“ 

Známe to téměř všichni. Jsou dny, kdy si říkáme, že je potřeba se pohnout kupředu, vybočit ze stereotypů, kterých je náš život plný. A proto se snažíme hledat příležitosti, a to nejen v pracovním životě, kterých můžeme využít a posunout se díky nim dál. 
Na samém začátku naší cesty je třeba si ujasnit, co vlastně chceme, kam po té cestě plánujeme dojít. Pokud se nám to podaří, je to dobré znamení, že jsme připraveni se pohnout z místa. Zásadní je také správně pojmenovat motivaci, proč se chceme vydat novým směrem. Nejste spokojeni ve svém dosavadním zaměstnání? Chcete začít podnikat? Nebo jen prostě nevíte, co chcete, ale víte, že je čas na změnu? Pak je nutné se začít poohlížet po jiných příležitostech. 
V následujících zhruba 80 stránkách se můžete inspirovat a najít svou vlastní cestu, po které se vydáte. Nehledejte důvody, proč svůj život nezměnit, ale najděte způsoby, jak to udělat. Pro začátek potřebujete jediné: Dát se do práce. 
Kdy je ten správný čas, kdy a v čem začít podnikat a která oblast na trhu je zrovna trendy, je podmíněno mnoha okolnostmi. Již ale neplatí, že vše je jen o dobrém nápadu. Nápadů má každý z nás stovky a nemusí nutně znamená úspěch. Téměř všichni jsme jednou měli „úžasný“ nápad, kdy se nám chtělo na vše se vykašlat, začít vyrábět propisky se zabudovanou lampou, protože je přece chce každý. Realita je samozřejmě trochu jiná. Cesta od nápadu až po jeho realizaci je dlouhá a ne vždy se setká s úspěchem. Na každý podnikatelsky úspěšný start-up připadají tisíce zkrachovalých. 
Vlastní cestou se také před pěti lety vydali Martin Wallner a Tomáš Huber, bývalí spolužáci, kteří založili společnost Mixit, která nabízí možnost namíchání si svého vlastního müsli on-line. I když se setkali s řadou lidí, kteří se jim snažili poradit, jak vše dělat lépe, drželi se stále svého plánu. V rozhovoru, který najdete v rubrice „Vlastní byznys“, se z jejich vyprávění dozvíte, zda se jim tato volba vyplatila. Zjistíte, jak těžké bylo jejich byznys vybudovat a jak se jim daří nyní. 
Podnikání vyžaduje snahu a není jakkoli snadné či bezpracné. To platí i pro podnikání franšízové, které vám může sice v začátku velmi pomoci tím, že u franšízových konceptů již není třeba nic vymýšlet, můžete rovnou naskočit do rozjetého vlaku a vydat s e k úspěchu. Nicméně i v tomto případě platí, že jeho podstatou je práce. 
Závěrem lze jen vyzdvihnout pravdu, která pro jakékoli vlastní podnikání beze zbytku platí: Podnikání vyžaduje nezdolnost, houževnatost, víru v to, co děláte a mnohdy i pevné nervy. Pokud tím vším disponujete a nebojíte se změny, je ten správný čas vyrazit! 

***

„Každá změna musí mít pravidla. Chceme-li, aby byla úspěšná, musíme vědět, co od ní očekáváme.“ 

Důležité je se nevzdat

Podnikatelské začátky nejsou vždy růžové. Své o tom ví i Martin Wallner a Tomáš Huber, zakladatelé a majitelé společnosti Mixit. 

* Co vedlo dva spolužáky k tomu začít podnikat? 

Tomáš Huber: Tou hlavní motivací byla naše touha po seberealizaci. Když jsme s projektem Mixit začínali, naše studia pomalu končila. Nechtěli jsme tedy být po dokončení školy nezaměstnaní a hlavně jsme si přáli být vlastními pány. Rozjet byznys na vysoké škole představovalo řadu výhod. Tím, že jsme byli stále studenti, neměli jsme žádné závazky v podobě rodin, hypoték, úvěrů a podobně. Byl to tedy podle nás ten ideální čas. 

* Škola vás tedy nezatěžovala natolik, že byste to nezvládali skloubit? 

Martin Wallner: Vzhledem k tomu, že jsme s podnikáním začali na samém konci studia, tak ne. Spíše nás tížila ta myšlenka, co bude po škole. S Tomášem jsme se již nějakou dobu oťukávali a zrovna v té době nám přišlo, že bychom spolu opravdu mohli rozjet byznys. 

* A vyšlo to? Hádáte se někdy? 

MW: Myslím, že vyšlo. A co se hádek týká, překvapivě ne. Až mne to někdy udivuje s ohledem na dobu, jakou spolu trávíme. 

* Jaké byly ty úplné začátky? 

MW: Rozhodnutí rozjet projekt Mixit padlo zhruba rok před jeho spuštěním. Rok jsme tedy všechno připravovali, sháněli dodavatele, vytvářeli web, ujasňovali jsme si, jak to celé bude vypadat. Po roce příprav jsme web spustili s tím, že jsme absolutně netušili, jestli to pojede, jestli to bude fungovat. Velkou otázkou pro nás bylo, jak na náš produkt v podobě nového způsobu nákupu a objednávání müsli budou lidé reagovat. Český trh totiž nic takového zatím neznal. Byla to naprostá novinky a internetový trh byl zcela jiný, než je dnes. Skočili jsme tedy do toho po hlavě a upřímně, tak půl roku jsme netušili, jestli to pojede nebo ne. TH: Objednávky přicházely od prvního dne, to ano. Ale na uživení to nebylo zhruba takový rok a půl. Jak vás napadlo vrhnout se zrovna do byznysu s müsli? MW: Pravda, je, že inspirace přišla ze zahraničí, kde podobný portál, jehož prostřednictvím si mohli zákazníci objednávat již hotové müsli směsi nebo si namíchat svoje vlastní, již fungoval. Řekli jsme si tedy, že zkusíme zrealizovat něco podobného, počesku. TH: Hodně se nám líbilo, že je to produkt, který nepodléhá zkáze. Je to sušené, nevaří se to, nejde o tepelnou výrobu, pro kterou platí daleko přísnější hygienické normy. 

* Co všechno bylo potřeba upravit českým podmínkám? 

TH: Zejména jsme zcela jinak přistoupili k podobě webu. Němci jsou totiž v designu takoví chladní. To my jsme nechtěli. Naším cílem bylo vydat se cestou designu, který by odkazoval k rustikálnímu stylu, který je dnes čím dál populárnější. Chtěli jsme zákazníky i bavit, a to nejen webem, ale také tubusy, ve kterých k nim namíchané müsli dorazilo. MW: Nechtěli jsme být v kategorii super food, nechtěli jsme být bio. Chtěli jsme však jít cestou kvalitních potravin v zajímavém designu. 

* Jak bylo řečeno, na trh jste přišli s úplnou novinkou. Jak se tvářili dodavatelé, za kterými jste přišli s návrhem spolupráce? 

MW: Dodavatelé na nás ze začátku, protože jsou to firmy se stamilionovými obraty, koukali s úsměvem ve tváři. 

* Nevěřili tomu, že by projekt mohl fungovat? 

MW: Nejdříve se nám smáli. Ale samozřejmě nám to, co jsme chtěli, dodali. Byli zvědaví. Nicméně poměrně vtipné bylo, když jsme tam vždy přijeli, tak všude okolo byly kamiony a mezi nimi my s osobním autem. Do kufru jsme tehdy nandali pár pytlů a jeli jsme. Ačkoli se nám někteří dodavatelé smáli, řada z nich nás podržela. A s nimi spolupracujeme dodneška. Dost často se však diví a vzpomínají, jaké to bylo, když jsme přijeli poprvé. 

* Jak rychle si k vám našli cestu zákazníci? 

MW: Zájem budil portál Mixit od samého začátku, což jsme vnímali jako dobré znamení. Stejně tak jako vracející se zákazníci. TH: Od první chvíle jsme měli od zákazníků kladné ohlasy na kvalitu, obaly a službu jako takovou. V důsledku toho nám objednávky rostly. 

* S projektem Mixit jste se zúčastnili i pořadu České televize Den D. S investory to sice nedopadlo, nicméně je něco, co vám účast v této investorské reality show přinesla? 

MW: Určitě nám to dalo hodně. Získali jsme díky tomu publicitu, což jsme viděli opět na skokovém růstu objednávek. Po odvysílání pořadu se nám pak také ozývali další investoři, se kterými jsme vedli jednání s tím, že díky účasti v tomto pořadu jsme již byli připraveni na to, jak to v takových situacích chodí. 

* Ti „další“ investoři přicházeli s podobnými nápady jako ti „televizní“? 

TH: Do takových detailů se naše jednání ani nedostala. Nikomu jsme v podstatě neukázali konkrétní čísla. Řada z nich však za námi chodila s tím, že společně projekt rozjedeme někde v zahraničí. To jsme však nechtěli. Věděli jsme, že naše místo je zatím tady. Nic nebylo tak zajímavého, že bychom přistoupili k prodeji byť jen části společnosti. Navíc, v té době jsme o tom ani neuvažovali. A dá se říci, že ani dnes by se nám nechtělo vzdát se nějakého podílu ve firmě a navíc podléhat řízení někoho z venku. 

* Vidíte to jako správný krok, že jste tehdy nepřistoupili na nabídku investorů? 

Oba: Jednoznačně ano. MW: Nikdy jsme necítili potřebu nutně získat nějaký další kapitál. Spíše to bylo o tom, že jsme cítili, že potřebujeme pomoci s exekutivou, která je na nás. S tou by nám jakýkoli investor ze své pozice stejně nepomohl. TH: Jsme raději, když dosahujeme sice pomalejšího, ale permanentního růstu, než kdybychom to „napumpovali“ financemi a rostli rychle, ale v podstatě uměle. Přesně to by s sebou totiž mohlo přinést nemalé ztráty. 

* Během pěti let, co Mixit funguje, prošla společnost jistě řadou milníků. Jaké jsou ty největší? 

MW: Tím prvním byl jistě rok 2010, tedy rok spuštění Mixit. Tehdy jsme začínali v malé místnosti v domě na Vinohradech, kde jsme ručně míchali objednané směsi. V praxi to vypadalo tak, že já jsem míchal a Tomáš balil. Po půl roce jsme se odtamtud přesunuli o pár ulic dál, do trochu většího prostoru. Tam jsme strávili zhruba rok, během něhož jsme přijali několik lidí mezi sebe, takže už jsme to nemíchali jen my, ale začali jsme kolem nás tvořit tým lidí. Potom jsme se přesunuli na současnou adresu v Michli, sice ne, do těch kanceláří, kde jsme nyní, ale do stejné budovy. Z počátku jsme zde měli místo pro výrobu zhruba o velikosti 300 metrů čtverečních, neustále jsme se však zvětšovali. A do toho přišly povodně v roce 2013. TH: Ty jsme naštěstí přežili velmi dobře. Povodňová vlna sem přišla v neděli a my jsme zde zrovna všichni byli, díky čemuž se nám podařilo spoustu věcí zachránit. To bylo velké štěstí, jinak by to pro nás bylo fatální. MW: Další důležitý moment v historii naší společnosti přišel loni před Vánocemi, kdy jsme po nějakých dvou letech příprav, jednání a shánění financí, pořídili výrobní linku. Do té doby jsme všechno míchali ručně, i dnes zde převažuje podíl ruční práce. 

* Kolik lidí tedy zaměstnáváte? 

MW: Stabilní jádro naší firmy tvoří 15 lidí. Hodně však zaměstnáváme brigádníky, zejména z řad studentů. To nám vyhovuje i díky vykrývání dovolených a sezónních výkyvů, které v našem byznysu jsou. Těch brigádníků máme tak zhruba 40 až 50. TH: Hodně také spolupracujeme s externisty. Příkladem může být náš grafik, který má na svědomí veškerou grafiku na webu, ale také na našich tubusech. Zajímavé na spolupráci s ním je to, že jsme ho nikdy neviděli. 

* Jedním z důvodů, proč jste se s investory ve Dni také nedohodli, byl jejich tlak na externí výrobu vašich produktů. Vy jste s tím však nesouhlasili, a to zejména kvůli komplikované kontrole kvality… 

MW: Přesně tak. Naším cílem je dodávat zákazníkům kvalitní produkt a jsme přesvědčeni, že v případě, že by nám jej vyráběl někdo třetí, nebyli bychom schopni kvalitu garantovat. Báli bychom se, že by se ztratila flexibilita při řešení problémů, které čas od času nastanou. V současnosti jsme je schopni řešit velmi rychle, což je naše výhoda, o kterou bychom neradi přišli. 

* Jaké problémy mohou nastat? 

MW: Čas od času se stane, že v oříškách jsou i skořápky. Je tedy třeba na vše rychle přijít, vyřešit problém, aby nám objednávky nestály. U externí firmy bychom neměli tu jistotu, že na takovýto problém ve větším objemu výroby přijde. 

* Daří se vám kvalitu hlídat? 

TH: Děláme pro to maximum. Momentálně budeme pořizovat další stroj, který by nám s tím měl pomoci. Bude scannovat suroviny dle hustoty a díky tomu dokáže odhalit, zda neobsahují něco, co tam nepatří. 

* Jací jsou zákazníci Mixit? 

MW: Statisticky je to 80 procent žen, věkově pak něco mezi 25 až 35 lety. Když jsme projekt spustili, byly naše směsi hit mezi mladými. Ti jsou dnes zase o pět let starší, takže stárnou s námi. 

* Co mají nejraději? 

TH: Jednoznačně lyofilizované jahody a ovoce obecně. Je to barevné, má to chuť, voní to jako čerstvé ovoce. Z oříšků to pak jsou kešu nebo makadamové ořechy. Obecně mají Češi rádi, když to křupe. Trendem dneška je i matcha tea nebo chia semínka. 

S konceptem jste vyrazili i do zahraničí. Polsko, Slovensko, tam si mohou zákazníci směsi namíchat a objednat. Liší se polský, slovenský a český zákazník? TH: To určitě. Samozřejmě Češi a Slováci jsou si hodně podobní. Ale polští zákazníci jsou hodně vzdálení těm našim. I co se týče například dopadů internetového marketingu. Dá se tedy říci, že polský internetový trh teprve krůček po krůčku objevujeme. Zjišťujeme, co funguje. MW: Dá se říci, že v Polsku mají rádi slevy a soutěže. 

* Co se chutí týče, jsou nějaké odlišnosti? 

MW: V chutích moc rozdílů není. Jinak je tomu například v té Kanadě, kam jsme před nedávnem expandovali. 

* Když jsme u té Kanadu. Jak se to stane, že malá česká firma expanduje až za oceán? 

TH: To byla taková životní osudová náhoda v podobě setkání s člověkem, který na kanadský trh náš projekt přenesl a se svojí manželkou ho tam momentálně rozjíždí. My jsme o vstup na kanadský trh neusilovali, ale opravdu nás oslovil jejich přístup k práci a představy o tom, jak bude Mixit za oceánem fungovat. Určitou roli v tom hrál i fakt, že šlo o expanzi mimo Evropu. Jinak bychom se asi dívali na člověka, který by chtěl od nás práva na evropské země, ve kterých jsme schopni byznys řídit sami. Ale tím, že šlo o Kanadu a do budoucna možná i Spojené státy americké, bylo rozhodování jednodušší. Věděli jsme, že tam bychom asi my osobně nic budovat nejeli. Byla to tedy šance, kterou jsme využili. MW: Zájemci o rozjetí projektu Mixit v jiných zemích nás oslovují poměrně často a my je ve většině případů s díky odmítáme. Nicméně toto byl případ, kdy jsme vše zvážili natolik, že jsme došli k závěru, že to je ta správná cesta. 

* Expanzí do Kanady pro vás, předpokládám, rozšiřování do dalších zemí nekončí… 

MW: Asi ne. V současné době je však třeba, aby naše zahraniční „pobočky“ vykazovaly nějaká zajímavá čísla na jejichž základě bychom si mohli říci: Dobrá, pojďme do další země. Nechceme mít v tomto ohledu velké oči. Nebylo by dobré být všude a nikde pořádně nevydělávat. TH: Navíc, s tím jak rosteme, přibývá administrativy. Je tak poměrně pracné „seřídit“ všechny procesy tak, aby bez problémů fungovaly. My samotní se na tom učíme, proto je pro nás momentálně prioritní veškeré procesy optimalizovat a až poté můžeme začít mluvit o nějaké větší expanzi. 

* Legenda mezi žvýkačkami Pedro otevřela svůj první značkový obchod. Neplánujete se také vydat směrem kamenných prodejen? 

TH: Pravda je, že jsme se o tom společně bavili. Nicméně nikdy jsme to nedostali do takových reálných mantinelů, že bychom si řekli: Jdeme do toho. Umíme si představit, jak by to vypadalo vizuálně, určitě by se nám takový obchod povedlo otevřít, nejsme si však jistí, že by byl ziskový. Spíše si myslíme, že bychom měsíčně museli prodejnu dotovat, což není naším cílem. Do budoucna ale nevylučujeme, že bychom něco takového nerealizovali. Šlo by však více o showroom než o prodejnu, která by nás živila. Museli bychom tak k tomu přistupovat jako k marketingovému nákladu. 

* V současné době tedy distribuce k zákazníkům probíhá jak? 

MW: Máme síť obchodů, do kterých naše produkty dodáváme, část z nich jsou našimi odběrnými místy, kde si mohou zákazníci vyzvednout müsli objednané na internetu. Těch je momentálně asi 30. Prodejních míst pak máme asi 150. To jsou různé obchůdky jako například Sklizeno či Náš Grunt. Do těch dodáváme na základě velkoobchodních dodávek. TH: Většina objednávek je realizována prostřednictvím internetu. Část z nich vyřizujeme prostřednictvím odběrných míst, část pak Českou poštou nebo jinými logistickými firmami. MW: Maloobchod po internetu u nás tvoří nějakých 80 procent prodejů. 

* V momentě, kdy se na českém trhu objeví nějaká novinka, netrvá moc dlouho a objeví se také její „následovníci“, tedy konkurence. Jak to bylo u Vás? 

MW: Samozřejmě, i nám se vyrojila konkurence. To rojení probíhalo od prvního roku provozu. Už mezi prvními zákazníky, kteří si u nás něco objednali, byl někdo, kdo si řekl, že je to super a že to zkusí také. Máme však to štěstí, že se o vznikající konkurenci dozvíme ještě dříve, než něco spustí. Mnohdy konkurence projekt ani nedokončí, protože zjistí, že to není žádná legrace, a nebo do roka zkrachují. Máme to štěstí, že nás brání naši zákazníci. Jakmile se tak objeví někdo nový, je pod obrovskou palbou kritiky, že nás zkopíroval a že je plagiátor. TH: Náš byznys je velmi malý a je těžké nabídnout něco víc, něco nového. Snažíme se být stále orientováni na zákazníky, být rozumně drazí, dbát na kvalitu. Proto je pro nové hráče složité na tomto poli uspět. Pokud by se o vstup snažil nějaký velký hráč, stejně by šel nejdřív za námi. Velmi rychle by si spočítal, že se mu spíše vyplatí nás koupit, než začít budovat něco od samého začátku. 

* A prodali byste? 

Oba: Ne. MW: Ještě je brzy. Stále je prostor firmu někam posunout. 

* Jak se vám v České republice podniká? 

MW: Nemůžeme říci, že by nám někdo házel klacky pod nohy. Co nám trochu zkomplikovalo život, byla zvyšující se sazba DPH. Když jsme začínali, byla na 10 procentech, dnes je na 15. Tím, že jsme se báli zdražit, tak nám nějaké peníze utekly. Samozřejmě pohyb koruny a zdražení eura nám zdražily suroviny, ale že bychom se dočkali nějakého nekalého jednání, ať ze strany konkurence či odjinud, to ne. 

* Řada našich čtenářů uvažuje o rozjetí vlastního byznysu. Prozraďte nám, co vám podnikání dalo a na druhou stranu zase vzalo? 

TH: Dalo nám to volnost. Na druhou stranu nám to určitě vzalo volný čas. Člověk je pořád na něco vázaný. Nemůžeme jet na klasickou dovolenou, musíme být vždy připraveni řešit problémy, které mohou nastat. MW: Výhodou je, že stále bereme naši práci jako koníček. Takže nás to baví. Stává se, že se z dovolených těšíme do práce. 

* Šli byste do toho znovu? 

Oba: Určitě. 

* Udělali byste něco jinak? 

TH: Z těch zásadních asi ne. Možná jen nějaké provozní maličkosti, které se nám úplně nepovedly. Nic zásadního. MW: Spíše bychom nějaké věci udělali dříve, s některými bychom zase počkali. Ale nějaká bota, kterou bychom museli napravovat, tak ta nebyla. Není ani nic, čeho bychom litovali. 

***

Za našimi hranicemi Projekt Mixit nefungguje jen na tuzemském trhu. Svoje müsli směsi si mohou namíchat i naši sousedi v Polsku a na Slovensku. Investice do novinek „Stále se snažíme firmu posouvat kupředu. Před rokem jsme rozšířili naši nabídku a začali jsme vyrábět také müsli tyčinky Mixitky. Jedním z milníků naší firmy tak bylo pořízení mašiny na jejich výrobu.“ Martin Wallner, spolumajitel společnosti Mixit 

Zákazníci na naší straně „Máme to štěstí, že nás brání naši zákazníci. Jakmile se tak objeví někdo nový, je pod obrovskou palbou kritiky, že nás zkopíroval a že je plagiátor.“ Tomáš Huber, spolumajitel společnosti Mixit Rovnou za oceán V letošním roce expandoval projekt Mixit také do Kanady. Díky exkluzivnímu partnerovi tam rozjel výrobu i distribucí produktů stejně jako u nás. 

0 Košík Nahoru