Jsem Maty, Matěj Hošek. Narodil jsem se v roce 2004 s poruchou autistického spektra. Jsem milovníkem veřejné dopravy, vášnivě maluji dopravní mapy, zajímám se o architekturu, design a umění. Doufám, že se jednou lidé budou po Praze nebo jiných městech vozit v mém modelu tramvaje nebo metra, stát v nádražní budově, která se již skrývá v mém notebooku, nebo chodit na výstavy obrazů, protože moje vášeň pro malování se od map přesunula například k portrétům. Chci lidem ukázat svůj pohled na svět, který je jiný, ale doufám, že může být obohacující. To je poselství projektu Maappi.com.

Moje první roky…

Už jako batole jsem většinu dne proplakal, spala jsem jen minimálně a často jsem byla nemocná. První zpráva o tom, že jsem jiný, přišla v roce a půl. Zpočátku nebylo jasné, kde je problém, ale zjevně věci nefungovaly tak, jak měly. Navzdory nepříliš příznivým vyhlídkám odborníků se rodiče rozhodli nic nevzdávat a jejich každodenní úsilí se vyplatilo. Neztráceli čas a našli diagnózu, starali se o mě, učili mě mluvit, žít s okolím, integrovali mě do běžné mateřské a základní školy s asistentem. A vyplatilo se to. Dnes už mám jasno v tom, co chci v životě jednou dělat, a rodiče mají o diagnóze jasno, ale jejich přístup ke mně se tím vůbec nezměnil. Stále kráčíme bok po boku a hledáme způsob, jak mně i ostatním pomoci žít šťastný život.

Jak PAS (Porucha autistického spektra) ovlivnila rodinu?

Život mých rodičů se v jediném okamžiku zcela změnil. Nic nebylo jako dřív. Matka se vzdala svých kariérních ambicí, zavedla rituály, které mi značně usnadnily život, a následoval kolotoč úkolů, aby zajistila, že řeknu jediné srozumitelné slovo a záchvaty vzteku budou co nejmenší. I když se lékaři přikláněli ke speciálnímu vzdělávání ve školkách i školách, maminka o tom nechtěla vůbec slyšet. Věřila, že moje inteligence je dostatečná na to, abych mohl být integrován do běžné základní školy s asistentem, kterého jsem našel v mateřské škole a který zcela změnil můj i rodičů život k lepšímu a posunul můj vývoj zase o krok dál.

A jak je to teď?

Rodina se rozrostla o dalšího člena, mou sestru Sofii, která je mou nejbližší a vlastně jedinou přítelkyní. Je vášnivou sportovkyní a mou velkou fanynkou. Navíc jsme zjistili, že v mém životě jsou důležití zvířecí přátelé, takže máme dva králíky, kterým svěřuji všechna svá tajemství. Moji rodiče se stále snaží o jediné, dávají mi spoustu lásky a chrání mě před lidmi, kteří mají vůči autismu stále předsudky. Chtějí ve společnosti mnohé změnit a dokázat, že autismus není štěstí, ale že se s ním dá žít plnohodnotný život.

Maty miluje Mixit...

V dnešním světě není nic handicapem. Autista Maty to dokazuje každý den. Pro ty, kteří se bojí cestovat, vytvořil mapu světa, která vás může inspirovat. Pro alergiky namíchal směs bez lepku a laktózy, která chutná opravdu skvěle. Žijte naplno, s chutí a nadšením.

Matějova maminka vysvětluje, jak Matěj přemýšlel o vytvoření svého mixu.

"Maty vybíral ingredience podle toho, co mu chutná, ale také podle svých alergií. Přítel mé dcery trpí celiakií a já mám intoleranci laktózy. Chtěl, aby jeho směs mohla jíst jak já, tak přítelkyně jeho sestřenice, která si opravdu musí hlídat i malou dávku lepku, aby vážně neonemocněla. Matty si Mixit nesmírně užívá a stal se pro něj ranním rituálem, a když ho nemá, je nespokojený. Navíc chápe, co je jeho handicapem, a je odhodlaný ho překonat a žít naplno. Žádný handicap není překážkou spokojeného života."

V dnešnom svete nič nie je handicap. Autista Maty to dokazuje každý deň. Pre tých, čo sa boja cestovať, vytvoril mapu sveta, ktorá vás bude inšpirovať. Pre tých, čo trpia potravinovou alergiou namiešal zmes bez lepku a laktózy, ktorá naozaj skvele chutí. Žite život naplno s chuťou a entuziazmom.

Matejovho mamička približuje, ako Matěj nad vytváraním svojho mixu premýšľal.

"Suroviny Maty vyberal podľa toho, čo mu chutí, ale aj podľa alergií. Dcérina kamarátka je celiatik a ja mám alergiu na laktózu. Chcel, aby som jeho mix mohli jesť ja aj kamarátka jeho sestričky, ktorá si naozaj musí strážiť aj malý drobček lepku, aby vážne neochorela. Matymu Mixit nesmierne chutí a stal sa pre neho ranným rituálom, a keď ho nemá, je nespokojný. Navyše chápe, čo je jeho handicap, a je vedený k tomu, že sa to musí zvládnuť a žiť naplno. Žiadny handicap nie je prekážkou k spokojnému životu."