Sypou to k miliardě Martin Wallner, Tomáš Huber & dobře namixovaný tým Mixit
Sypou to k miliardě Martin Wallner, Tomáš Huber & dobře namixovaný tým Mixit
Rubrika: Tým snů
Nápad nechat lidi umíchat si müsli podle svých představ měli dva kamarádi z vysoké už během studií. Rok trvalo, než se jim podařilo ho odstartovat. Martin Wallner a Tomáš Huber k tomu přihodili pár vlastních kombinací a v roce 2010 oficiálně odstartovali firmu. Po pár měsících najali prvního brigádníka, který mimochodem rozsypal borůvky za zhruba tři tisíce korun. „Tehdy to byla pro firmu podstatná ztráta,“ směje se dnes Huber. Ještě před pěti lety chodili s Wallnerem před Vánoci na noční směny k lince a připravovali tisíce mixů do svých výrobků. Dnes řídí firmu o dvou stech lidech a učí se do některých věcí nekecat. S napětím sledují obrat za posledních 12 měsíců, který se tlačí k miliardě. Pokud se tam nedostane přesně na konci fiskálního roku, který se v Mixitu právě teď láme, má to být v jednom z následujících měsíců. „Od začátku jsme věděli, že chceme růst donekonečna,“ říká Huber. V jejich skladu pracuje ve špičkách ve dvou směnách na sto lidí. Kolem Vánoc jsou směny dokonce tři a protáčí se v nich až dvě stě osob. Značka je teď známá spíš pro „hotovky“, jak tu označují už namíchané výrobky – ty tvoří většinu prodejního sortimentu. Míchat si směsi podle vlastní chuti ale zákazníci mohou stále. Mixit se dostal na pět trhů, kromě Česka působí na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Rumunsku a zhruba půl roku také v Německu. „Máme v plánu ještě tři země směrem na pomyslný západ,“ naznačuje Wallner. Během rekordního dne vyexpedovali 70 tisíc položek, od malých tyčinek až po velké dárkové kolekce. A nedávno si firma začala oťukávat segment nápojů. Její výrobky nenajdete v jakémkoliv obchodě. Cílem je hlídat si fundament značky, jak říká Tomáš Konopásek, který tu řídí obchod, a budovat obchodní spolupráci. Firma se totiž dokázala propracovat do bodu, kdy si může spoluhráče vybírat. Jak se změnilo řízení firmy od jejích počátků? „Myslím, že největší změna je větší potřeba delegování. Na začátku jsme měli dojem, že krájet ananas tak jako my nikdo neumí,“ usmívá se Wallner. Přenechat věci jiným je však potřeba. „Denní rutina, ke které se člověk stále vrací, nám jinak bere energii a čas na rozvoj novinek a přípravu věcí, které za nás opravdu nikdo jiný neudělá,“ vysvětluje. Před dvěma roky se firma přestěhovala do pražských Malešic, kde se prý deleguje o něco líp. „Dřív jsme byli propojenější se zbytkem provozu a otázek typu ,kolik budeme mít popelnic‘ chodilo víc. Stále jsme ale s ostatními na jednom patře, takže jsme si všichni blízko,“ popisuje Huber. Malešice jsou členitý brownfield o sedmi budovách, některé slouží pro administrativu, jiné coby haly. Plocha má 23 tisíc m² a Mixit ji postupně rekonstruuje. Ani s vysněnou miliardou se ovšem zakladatelé nemůžou spolehnout na to, že by směny u linky natrvalo opustili. Někdy je lidí prostě málo, tak i oni přiloží ruku k dílu. „Je to časově náročné, člověk nemůže odejít a dělat něco jiného. Ale zase u linky vidíme spoustu neefektivit, na které zaměstnanci nepřijdou,“ popisuje Huber.
Jsme tak trochu jako seznamka
„Máme opravdu nízkou fluktuaci. Lidi s námi rostou, zakládají rodiny a stárnou. Někdy mi přijde, že fungujeme jako seznamka,“ směje se Martin Wallner. Firma dala vzniknout několika trvalým párům a minimálně pěti dětem, vypočítává. Mění se toho víc. „Jak při mém nástupu fungovala, to už dnes vůbec není aplikovatelné. Všechno se zbouralo, stavíme na popelu,“ říká Tomáš Konopásek. Je to dobře, vysvětluje, s firmou totiž rostou i lidé. „Je potřeba, aby člověk pracoval sám na sobě, aby ho byznys nepřerostl. Vzdělávat se, inspirovat, předávat nabyté vědomosti. Navíc je potřeba mít širokou perspektivu. Dívat se ne tam, kde firma je, ale kde bude.“
Dáša Pavlovová, Antonína Lemak (sedí) i Tomáš Konopásek jsou ve společnosti roky. (Zakladatelé Martin Wallner a Tomáš Huber stojí vpravo.) A protože společnost stoupá ročně o desítky procent, za dobu, co v ní fungují, se nafoukla zhruba pětkrát. Na dotaz, jak se za tu dobu změnila, se Antonína jen usměje: „Hodně.“ Narůstá množství pracovníků, rozšiřují se prostory a ona sama si vyzkoušela několik pozic. Nastupovala jako brigádnice ve výrobě, dělala HR… S nadsázkou říká, že má každou rok jinou pozici. Teď má na starosti provoz.
